|
|
Základní výzkum druhové kompozice řádu Anura ve dvou ostrovních oblastech Indonésie a vliv lidské činnosti na biodiverzitu v této oblasti
Johánková, Klára ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Obojživelníci jsou v současnosti mezi obratlovci nejvíce ohroženi. Alarmující ohroženost obojživelníků je považována za přímý důsledek extrémní zranitelnosti spojenou se specifickými požadavky na mikroklimatické podmínky prostředí. Narušení těchto podmínek způsobuje nevratné změny v druhové skladbě obojživelníků a takto poškozená oblast mívá nižší rozmanitost a hojnost původních druhů. Nejvíce ohroženými druhy obojživelníků jsou ty s úzkými preferencemi, vázaní na specifické oblasti, kde může jakýkoli zásah vést k rychlému poklesu nebo úplnému vymizení druhu. Mezi hlavní problémy, jež způsobily dramatický úbytek druhové bohatosti obojživelníků na světě, se řadí ztráta lokality spolu s nadměrným využíváním půdy, její fragmentace, pronikání invazních druhů, nemoci, pesticidy a změna klimatu. Za největší hrozbu pro obojživelníky je považována ztráta stanoviště, která ohrožuje mnoho druhů zvířat na celém světě.
Jihovýchodní Asie zažívá v současné době jedno z největších globálních odlesňování. Na ztrátě lesů se podílí mnoho faktorů, např. růst počtu obyvatel, těžba dřeva a posun pěstitelských postupů, stavba silnic, politika, lesní požáry a také globální faktory životního prostředí. Nejméně polovina úbytku lesů je spojována s lidskou činností. Odlesňování vlivem zemědělské nebo živočišné výroby způsobuje degradaci a ztrátu půdy, změny mikroklimatu a ztrátu biologické rozmanitosti. V důsledku této devastace přírodního prostředí došlo k velkému snížení ploch nutných pro zachování a rozvoj biologické rozmanitosti. Tento proces se týká zejména přítomnosti a početnosti zde žijících druhů obojživelníků. U tropických druhů bylo prokázáno, že i nízké až střední úrovně antropogenního narušení mají měřitelné a pronikavé dopady na jejich přežití. Příkladem je konverze deštného lesa na monokulturní plantáže palmy olejné, která ničí všechny ekologické niky, narušuje komplexní potravní řetězce a přirozené migrační koridory zvířat. V oblastech s palmou olejnou se vyskytuje výrazně méně živočišných druhů, než v lesích a často i méně než u jiných dřevnatých plodin.
Hlavní náplní praktické části diplomové práce je terénní výzkum provedený ve dvou ostrovních oblastech Indonésie. Výzkum je primárně zaměřen na druhové zastoupení žab v různých biotopech. Vybranými cílovými oblastmi byly ostrovy Simeulue a Bangkaru, které jsou součástí pásu ostrovů na západním pobřeží Sumatry. Tyto oblasti výzkumu byly vybrány pro zastoupení různých druhů biomů. Biotop prvního ostrova byl do velké míry ovlivněn lidskou činností a jeho značnou část zaujímá agrární půda. Druhý ostrov je celý pokrytý primárním deštným lesem bez předchozího vlivu člověka. Výzkum hospodářsky využívané oblasti na ostrově Simeulue v srpnu 2016 potvrdil výskyt těchto druhů žab: Duttaphrynus melanostictus (Schneider, 1799), Odorrana hosii (Boulenger, 1891), Limnonectes macrodon (Duméril a Bibron, 1841) a Amnirana nicobariensis (Stoliczka, 1870). Dále byl prokázán výskyt dvou druhů žab - Microhyla fissipes Boulenger, 1884 a Rhacophorus margaritifer (Schlegel, 1837), jejichž výskyt na Simeulue dosud nebyl popsán. Na ostrově Bangkaru vlastní výzkum v listopadu 2016 potvrdil přítomnost druhu Hylarana parvacola (Inger, Stuart & Iskandar, 2009) a byl objeven, dosud na Bangkaru nepopsaný druh - Limnonectes macrodon (Duméril a Bibron, 1841).
Větší druhová diverzita žab byla zjištěna na hospodářsky využívaných plochách osídleného ostrova Simeulue. Diverzita žab v primárním deštném lesu na Bangkaru, které nikdy osídleno nebylo, byla nižší. Zjištěné výsledky mohou být v rozporu s odbornou literaturou, která uvádí, že větší diverzita druhů je obecně v méně narušených lokalitách. To dokazuje, že početnost druhů může být ovlivněna nejen narušeností prostředí, ale i dalšími faktory. V tomto případě se pravděpodobně jedná o různou velikost a izolovanost ostrovů. Tyto závěry podporuje teorie ostrovní biogeografie, která uvádí, že velké ostrovy mají více druhů než ostrovy malé.
Předmětem této práce byl pouze základní výzkum, jeho závěry je třeba podpořit podrobnějším studiem v dané oblasti.
|
|
|
Ontogenetický vývoj kostry končetin u žab
Kocábková, Martina ; Roček, Zbyněk (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent)
Ontogenetický vývoj kostry končetin u žab Bc. Martina Kocábková Abstrakt Ačkoli byla morfologie žab předmětem již několika studií, výsledky jsou často neúplné a matoucí. Existuje pouze několik detailních studií zabývající se morfologickou variabilitou v ontogenetickém vývoji žabích končetin a tyto výsledky jsou obtížně vzájemně srovnatelné. Proto jsem se rozhodla zmapovat některé rozmanitosti, se kterými se můžeme setkat v průběhu ontogeneze těchto elementů. Tato práce je založená na srovnávání ontogenetických sérií devíti druhů žab, které reprezentují základní lokomoční typy. Výsledky ukazují, že základní vývojový vzorec je podobný. Nicméně v detailech vývoje existují určité odlišnosti, spojené hlavně s vývojem karpu a tarzu.
|
host ::
RSS.